Jacques Rancière (nar. 1940) je francouzský filosof, emeritní profesor na Univerzitě Paříž VIII v Saint-Denis. Zabývá se vztahem politiky a filosofie, Marxovým konceptem proletariátu, konceptem rovnosti a otázkami pedagogiky či estetiky. Byl žákem Louise Althussera na École Normale Supérieure s nímž se podílel na slavném sborníku Číst Kapitál (1968). Česky vyšla jeho kniha Neshoda. Politika a filosofie (1995, 2011). Mezi jeho další důležitá síla patří například Aisthesis. Scény z estetického režimu umění (2013) či Hloupý učitel. Pět lekcí o intelektuální emancipaci (1987).
Politika fikce
Demokratická revoluce ve fikci není velkým vpádem mas na scénu historie. Tato revoluce naopak nastává ve chvíli, kdy řád, pomocí něhož jsou události uspořádané, je zároveň tím samým řádem, který způsobuje, že se něco přihodí právě těm, kterým se nic přihodit nemělo. Právě v tomto paradoxu spočívá politický aspekt literatury. Často bychom si přáli, aby politika donutila bojovníky vzít věci útokem a doprovázela jen vítězný pohyb historického procesu. Avšak možná jsou právě její dějiny vzdálené dějinám s velkým D, možná, že tato politika ve skutečnosti převrací čas, v němž si takový útok a vítězství vůbec představujeme. Snad právě proto Walter Benjamin upozornil na toto převracení, když považoval za důležité oddělit „tradici utlačovaných“ od času vítězů, s nímž ho původně spojovala marxistická věda, a říci, že dialektika není jen pohybem času vpřed ale také jeho zastavením anebo škobrtáním. Dříve než Benjamin na toto upozornila mnohá literární díla, která vytvořila fikční vzorce jakéhosi převratu časového řádu. Tyto fikční vzorce stojí v protikladu k historickým vítězstvím, spíše se nacházejí na okraji času, tam kde se smazává rozdělení mezi pasivními a aktivními lidmi.
Vstup volný. Přednáška je simultánně tlumočena do češtiny. Místo konání: Malá dvorana
